Suťové lesy na Malém Blaníku – Poklad Velkého Mnicha
Souřadnice: N 49°37.737´ E 14°52.011´
Na svazích Malého Blaníku jsou vyvinuty suťové lesy. Tento typ lesa roste na prudších svazích s četnými balvany. Hlavní dřevinou je zde buk lesní, významnou měrou s uplatňuje javor klen, lípa malolistá a habr obecný. Je to proto, že lípa a javor dokáží lépe růst na nestabilních podmínkách svahů. Přirozená stanoviště zde má bez černý a líska obecná. Byliny musí vyhledávat zazemněné části sutí mezi balvany a hlubší půdu v proláklinách – můžeme zde najít hluchavku skvrnitou, samorostlík klasnatý, pitulník žlutý, svízel vonný a bažanku vytrvalou.
Ve vrcholové části Malého Blaníku přechází suťové lesy v bikové bučiny, které se vyznačují jednodušší skladbou - převahou buku lesního. Bučiny rostou i na skalách na vrcholu, které jsou tvořeny blanickou ortorulou. Spolupůsobením mrazu a vody vznikají ve skalách chrarakteristické pukliny – mrazové sruby.
Vrcholové bučiny rostou na kamenitém, nepříznivém terénu, kde se obtížně uchycují semenáčky dřevin. Navíc si semenáčky dřevin oblíbila zvěř, zejména srčí a mufloni. Proto je nezbytné chránit přítomné mladé semenáčky a stromky v postavených dřevěných ohradách – oplocenkách. Podobná oplocenka je postavena i v místech, kde je umístěna keš.
Jiný typ ochrany stromků můžeme vidět výše v lese za stezkou – individuální ochranu, kdy se kolem stromků umisťuje plastový tubus nebo (dnes více využívané) pletivo.
Malý Blaník je známý zříceninou kaple svaté Máří Magdalény z druhé poloviny osmnáctého století. Stavbu kaple po opuštění zcela pohltil les a uprostřed kaple vyrostl mohutný smrk – Velký Mnich.
Celý vrcholový prostor Malého Blaníku je pro svůj význam chráněn jako přírodní rezervace. Z lesnického hlediska je třeba zde hospodařit přírodě blízkým způsobem s určitými odlišnostmi od běžných postupů v lesích hospodářských. Proto jsou lesy na Malém Blaníku zařazeny z důvodu ochrany přírody do kategorie lesa zvláštního určení.
Jedním z odlišností hospodaření v tomto lese je snaha o maximální využití přirozené obnovy lesa. Při tomto způsobu se les obnovuje pouze z přirozeně vyrostlých semenáčků a nárostů, které je potřeba chránit nejčastěji v oplocenkách. Plochu s takovou přirozenou obnovou vidíme i v oplocence poblíž keše. Z důvodu vysokého zastoupení smrku v okolních kulturních porostech se zde ale značně zmlazuje i smrk. Využití přirozené obnovy je levnější než umělá výsadba, je však náročnější na ochranu nárostů a práci lesníka.
Podrostní způsob obnovy lesa – vpravo je zapojený porost, uprostřed proředěný porost s nárostem zmlazení a vlevo uvolněné zmlazení dotěžením starých stromů.
V lesích na Malém Blaníku hospodaří Lesy ČR, s.p., Lesní správa Kácov. Přírodní rezervaci spravuje Správa CHKO Blaník.
Malý Blaník
Ve velkém pařezu, cca 15m od rohu oplocenky. Maskováno ztrouchnivělým dřevem.
Autor textu a fotografií: Ing. Mgr. Martin Klaudys
Projekt Lesní poklady Českého svazu ochránců přírody Vlašim spolufinancují:
