Kulturní bory na vrchu Hřiva – Poklad s vůní borovic
Souřadnice: N 49°39.128´ E 14°49.470´
Na vrchu Hřiva se rozkládá členitý a různorodý lesní komplex. Na severní straně nacházíme kulturná bory s hlavní hospodářskou dřevinou borovicí lesní. Borovici doprovází dub letní, bříza bělokorá a jeřáb ptačí. Z keřů se vyskytuje hojná líska obecná. V podrostu je hojná brusnice borůvka, které také vyhovuje kyselý opad borovicových jehlic. Vysoké zastoupení borovice v těchto lesích není přirozené, v přírodním stavu by na tomto místě rostla nejspíše bučina s příměsí dubu a jedle. Vysoké zastoupení borovice je způsobeno cílenými výsadbami pro produkci dřeva, jedná se o lesy hospodářské.
I lesy hospodářské s hlavním účelem produkce dřeva musí plnit další funkce lesa a respektovat pravidla pro lesní hospodaření. Kromě hlavních hospodářských dřevin by tak v lese měly být zastoupeny i další dřeviny, které jsou důležité pro ochranu porostů proti větru, poskytují stanoviště živočichům a zlepšují půdu. Proto jsou mezi borovicemi záměrně dosazovány a ponechávány bříza, jeřáb, duby a buky. Tyto přimíšené druhy nazýváme meliorační a zpevňující dřeviny. Pravidla pro lesní hospodaření doporučují jejich zastoupení minimálně 25%.
V jižní části vrchu Hřiva najdeme častěji porosty smrkové a bukové. Kromě nich je významnou měrou zastoupen i modřín evropský. Modřín se začal na Blaníku vysazovat na počátku dvacátého století. Byl sem uměle dosazen, jedná se o geograficky nepůvodní dřevinu. I když se jedná o kvalitní hospodářskou dřevinu, jeho působení na přírodní společenstva není pozitivní. Pro nepůvodnost není jeho vysazování v CHKO Blaník povoleno, současné vzrostlé i mladší stromy pochází z přirozeného zmlazení. Z geograficky nepůvodních dřevin najdeme v CHKO Blaník kromě modřínu ještě borovici vejmutovku, jedli obrovskou a dub červený.
Skalní hřbet, kde je umístěna keš, prochází středem vrchu Hřiva. Na těchto skalnatých stanovištích má borovice svá přirozená stanoviště. Povšimněte si sítě lesních cest, které jsou v lese vytvořeny.
Z lesních cest odbočují přibližovací linky, které na vrchu Hřiva obvykle vedou po hranicích lesních porostů a současně kopírují vlastnické hranice pozemků. Po přibližovacích linkách se z porostů k cestám stahuje dřevo tak, aby byl co nejméně poškozen porost sousední. U silnice bývá zpravidla umístěna manipulační plocha – skládek, kde je vytěžené dřevo soustředěno k odvozu nákladní soupravou.
Schéma uspořádání lesních cest a linek. Toto ideální rozmístění se musí uzpůsobit terénu.
Keška – Borové doubravy na vrchu Hřiva
V pařezu na skalním hřebeni, maskováno kůrou.
Autor textu a fotografií: Ing. Mgr. Martin Klaudys
Projekt Lesní poklady Českého svazu ochránců přírody Vlašim spolufinancují:
