Teplomilné doubravy u Blanice – Poklad na vyhřáté stráni
Souřadnice: N 49°39.486´ E 14°51.491´
Na strmých svazích údolí řeky Blanice jsou na malých vhodných plochách vyvinuty teplomilné doubravy. Hlavní dřevinou je zde dub zimní s přimíšeným habrem obecným, břízou bělokorou a borovicí lesní. V podrostu najdeme trávy jako kostřava ovčí a válečka prapořitá, z bylin nás upoutá smolnička obecná nebo silenka nicí. Tento typ lesa obsadil výslunná stanoviště s mělkou půdou. Díky vysoké teplotě a suchu je porost dřevin i bylin rozvolněný a světlý. Na Podblanicku jsou teplomilné doubravy na okraji svého rozšíření, jejich hlavní výskyt je v nižších nadmořských výškách.
Na místě, kde je umístěna keš, si můžeme povšimnout různě velkých výchozů skal, rozmístěných po celém svahu. Svah je poměrně strmý, spadá do údolí Blanice. Les je na tomto místě velmi důležitý, kořeny stromů a bylin zpevňují půdu a brání erozi. Pokud bychom les vykáceli, došlo by pravděpodobně ke splachům půdy a obnažení skalního podkladu. Lesy na nepříznivých stanovištích se řadí mezi lesy ochranné. Hospodaření v lesích ochranných je zaměřeno na trvalou přítomnost porostu na stanovišti, proto se hospodaří podrostním způsobem, případně výběrně. Z obtížně dostupných míst se ani nedá dřevo odvézt, a proto se ponechává na místě. Povšimněte si těchto míst i tady u Blanice. Způsob hospodaření a ponechávání padlého dřeva vyhovuje řadě rostlin i živočichů a proto jsou lesy ochranné často v zájmu ochrany přírody.
Teplomilné doubravy na svazích často sloužily v minulosti jako pastevní lesy. V podrostu bylo dostatek bylin a svahy nebylo možné jinak využít. Proto sloužily obvykle jako pastviny pro ovce a kozy, které se dobře po skalách pohybovaly. Pastvou samozřejmě mizely semenáčky a mladé stromky, ale i starší stromy měly vysoko nasazené koruny, protože nižší větve padly za oběť mlsným kozám. Les se tak mohl obnovovat pouze v letech, kdy byla pastva méně intenzivní (v době nemocí dobytka nebo válek). Pastevní les byl řídký (mnohem více než dnes) a velmi světlý. Později v osmnáctém století byla pastva v lese zakázána tereziánským lesním řádem. Dnes se pastva v lese výjimečně povoluje, protože na bývalé pastevní lesy jsou vázány některé vzácné druhy rostlin a živočichů, na Podblanicku například jalovec obecný.
Na velkých skalních výchozech ve střední části svahu najdeme větší zastoupení borovice lesní. Na skalách je pouze borovice schopna růst ve štěrbinách s mělkou půdou. Na skalách jsou tak vytvořeny skalní bory. Tvořeny jsou téměř výhradně borovicí lesní, občas zde najdeme břízu. V řídkém podrostu roste kostřava ovčí a vřes obecný. Pokud budete sestupovat po svahu ke skalním borům, pozor na bezpečnost! Na horní hraně svahu je na této lokalitě vyvinut i fragment dubohabřiny s černýšem hajním.
Keška – Doubravy u Blanice
Ve skupině balvanů mezi břízou a starou dvojitou borovicí. Pod největším balvanem, maskováno listím a kůrou.
Autor textu a fotografií: Ing. Mgr. Martin Klaudys
Projekt Lesní poklady Českého svazu ochránců přírody Vlašim spolufinancují:
